narozen 8.1.1933 Chlum u Zbiroha, zemřel 11.4.2013 v Plzni

Malíř, grafik, ilustrátor, keramik a architekt.

• 1952-1958 studium na Fakultě architektury a pozemních staveb na Českém vysokém učení technickém v Praze, žák Jiřího Štursy.
• 1959-1960  Agroprojekt v Českých Budějovicích
• 1960-1967 Stavoprojekt Plzeň
• 1967-1973 působil jako hlavní architekt Mezinárodní výstavy EX Plzeň

Jeho tvorba se nevymezuje pouze na projektování architektury, věnuje se volné tvorbě (od roku 1967), malbě, grafice (především plakáty), navrhuje interiéry (Lovecký zámeček Tři trubky v Brdech, 1972; Cizinecký dům v Plzni, 1974-1975; Filmový klub Elektra v Plzni ad.). Pracuje s keramikou, dřevem, ale i textilem (gobelín, aradekor). Vedle návrhů pro interiéry se Klement Štícha zabýval architektonickým řešením výstavních prostor (Liberecké výstavní trhy, 1967).

V roce 1990 se stal členem Unie výtvarných umělců plzeňského kraje, členem České komory architektů.

ÚVODNÍ SLOVO K VERNISÁŽI ÚMO DOUBRAVKA 2. 6. 2009

Vážení hosté, milí přátelé, dámy a pánové,
Dovolte, prosím, abych  naše dnešní setkání začala malým ohlédnutím. Není to tak dávno,nějakých třicet čtyřicet let, co výtvarní umělci žijící zde v Doubravce pociťovali potřebu veřejně se přihlásit k místu, kde žili a pracovali, jako kdysi pociťovali svoji domovskou příslušnost a hrdost na ni mnozí občané. Vlastně vše začalo jaksi z hecu, z legrace a nakonec byli na světě Doubravečtí výtvarníci, tvůrčí skupinka s příležitostnou prezentací své tvorby a s chutí se sdružovat, vínka popít a hlavně  společně pracovat Mnozí se pak po čase z Doubravky odstěhovali, třeba Karel Němec či Slavěna Jandová, mnozí bohužel odešli někam daleko  na nebesa- Miloš Franče, Milan Hes, další zase naopak v běhu času přibyli, např. Jana Vacková, Marie Zajíčková, ale řada z  původních autorů  zůstala, třeba Marie Lacigová, Zdeněk Světlík, Klement Štícha, ale už dávno, opravdu dávno zde v Doubravce nevystavovali. Je tedy moc dobře, že ÚMO na tyto prezentace chce navazovat a již podruhé, po loňské memoriální výstavě Miloše Franče, představuje dnes výběr z malířského díla Klementa Štíchy.
Ostatně  také dávno, dávno tomu, co  rodák od Zbiroha a vystudovaný architekt přišel do Plzně, aby zde pracoval , s rodinou žil, vychoval syny, kteří nyní na jeho práci navazují. Čas běží, umělec  završil  více než 7 křížků,ale zdá se, že ty vůbec jeho činnost neomezují, jako by naopak násobily jeho chuť k životu a celé výtvarné práci.
Klement Štícha jako architekt řešil celou řadu zajímavých úkolů, třeba LVT, byl hlavním architektem  kdysi tolik populární výstavy Ex Plzeň, upravil pro výstavy UVU PO Galerii J. Trnky a nedávno také část  interiéru plzeňské radnice.Výčet architektonických prací by byl za půlstoletí dlouhý, vždyť  patří k němu i řešení mnoha výtvarných výstav, zejména těch společných   našich  regionálních výtvarníků v Masných krámech, které zde  probíhaly v letech 1972 – 2006.
Spolu s architektonickou prací vůbec nezanedbával volnou tvorbu, tz. malbu, kresbu, grafiku a v oblasti užitého umění pak v textilu hlavně aradekor a užitou grafiku. Věru široký byl  záběr Štíchovy tvorby, pro níž měl vždy 2 základní  východiska. Zajímala ho historická architektura měst, jejich dominanty, které dotvářejí prostředí , klima každého místa. Vytvořil snad stovky kreseb, grafických listů i obrazů, kde tyto tváře svých architektonických lásek  zpodoboval, zprvu více realisticky, později uvolněnou linií a sumárním tvarem . Také zajímavý architektonický detail ho přečasto zaujal a mohl-li , tak ho kompozičně pevně ve svém díle fixoval a akcentoval. Další oblastí, která ho vždy zajímala, byla příroda, krajina na západě Čech i v důvěrně známém půvabném okolí  rodinné chalupy, Krajina ho v malířské tvorbě celoživotně provází, je trvalým zdrojem nejen malířské inspirace , ale i nutným prostředkem pro odpočinutí duše. Obdivuje ji ve všech ročních dobách, vidí jeví barevné a tvarové proměny v plynoucím čase, neboť od dávných filozofů ví, že vše plyne a lidský život zvlášť.
Shrneme- li to, pak v celém kontextu výtvarné tvorby Klementa Štíchy nalezneme architekturu, městskou vedutu, krajinu a přírodní či věcný detail,přináší obrazové výpovědi o svém zaujetí pro zvolený motiv,výpověď, kdy postupem času nad vnějškem převažuje pohled hlubší, meditativnější.Je zde i tichý obdiv pro krásu přírody a někdy zazní i obava, aby zůstala i nadále zachována. Myslí i na diváka, pro něhož tak vybírá a zdůrazňuje to  nejdůležitější.
Po technologické stránce rovněž předkládá různé postupy. Kreslí prakticky vším, linie je měkká, ale energická, plná. V grafice dříve preferoval litografie - a vytvořil jich celou řadu, dnes dává přednost počítačovému zpracování, aniž se podstatně odchýlil od svého základního rukopisu. Zato malba doznala několika vývojových stádií. Prvotní série obrazů, ve své většině olejomaleb, měla spíše potemnělou paletu v akordu červení, postupně se však barevné spektrum rozeznělo a z Klementa Štíchy se stal bytostný kolorista, využívající jásavost čisté akrylové barvy,V současnosti zdá se nastalo určité barevné zklidnění ve prospěch valérové malby, náročné na sytost a přesně vykalkulovaný souzvuk. Takové obrazy jsou také základem dnešního výstavního celku a přinášejí krajiny pociťované i jako výpovědi o současném světě, přinášejí  touhu  po opětovném vítězství citu a pozitivních myšlenek,  touhu poznat další tajemství    smyslu lidského života. Zobrazuje i souznění lidí s přírodou. .Je jistě hezké, že spolu s básníkem může, že se snaží poznat i sám sebe, neboť toto poznání znamená poznat sám sebe jako poutníka, poznat sám sebe  jako nedokonalého, a pak pochopit, že člověk vždy stojí před něčím vyšším než sám před sebou. Možná proto volí ve svých obrazech i  specifickou ptačí perspektivu, takovou, jakou dítě  zaznamenává své snové představy o světě. Takové vyjádření  pak umožňuje nadhled, ztrátu nepodstatného a velkorysé pojetí rozvrhu obrazu. Po technologické stránce mu nejvíce vyhovuje, jak již bylo řečeno, akryl nebo kombinovaná technika, umožňující mu naplňovat  malířský  sen o krajině.  

Spisovatel Anatol France kdysi ironicky  řekl, že život by byl nesnesitelný, kdybychom nikdy nesnili. To nejlepší na životě , ale také i umění, prý je, že v nás vzbuzuje představu čehosi, co v něm vůbec není. Žijeme příliš v knihách a ne dost v přírodě. Zdá se, že Klement Štícha ve své tvorbě Francovy protimluvy  vyrovnává. Dovede snít, rozumí přírodě a svůj život bohatě naplňuje ne představami, ale skutky. Popřejme mu, ať vše mu ještě dlouho vydrží.

PhDr. Jana Potužáková, ředitelka Západočeské galerie v Plzni