* 8. listopadu 1905
† 24. března 1994

VZPOMÍNKA NA EMILA SEIDLA

V dětství jsem se ponejvíce věnoval sportu, ale navštěvoval jsem také LŠU v tehdy nové škole na Slovanské aleji. Do výtvarného umění, ale hlavně řemeslných dovedností, nás tam zasvěcoval malíř a žoviální pedagog Lumír Topinka. Po vojně jsem začal chodit do výtvarného kroužku v ateliéru Měšťanské besedy. Vedl to tam skromný a laskavý malíř Emil Seidl, sekundoval mu Ladislav Drnec.

Na tohoto učitele by mohla bezezbytku platit slova Ježíše Krista: Kdo chce být mezi vámi první, nechť je služebníkem všech. Každému poradil, pomohl, nic nevnucoval. Učili jsme se tam především kreslit, ponejvíce uhlem. Převážně tam chodili starší, tzv. nedělní neboli sváteční malíři. A také nás několik mladých, kteří jsme měli v plánu malovat nejen o svátcích a o nedělích. Občas jsme měli z domova přinést nějaký obraz k posouzení. Jednou na to Seidl pozval jako tehdy už uznávaného odborníka Jirku Kovaříka.

Protože byla nouze o modely, neřku-li nahé modelky, museli jsme si většinou vystačit sami. Seidl nás obvykle vyzval, aby se někdo ve prospěch ostatních obětoval a všem poseděl či postál jako model. Když se nikomu nechtělo, tak se obětoval sám. A tak jsme měli čas od času tu čest nakreslit portrét svého učitele.

Učili jsme se tam hlavně řemeslu, o umění jsme spíš debatovali. Emil Seidl nebyl žádný novátor, ale poctivý a pokorný malíř vycházející z tradice. Když se mu něco povedlo, sám sebe tak trochu v žertu pochválil s tím, že je to skoro jako od Němejce. Myslím, že ten kroužek vedl dobře a že kdo chtěl, něco si odtud pro svůj další vývoj odnesl.

Říká se, že umění se nedá naučit, s tím že se člověk musí narodit. Takže smysl má učit se hlavně a především právě řemeslo. Někteří malíři se i v Plzni snažili své žáky naučit umění a výsledkem toho pak bylo, že všichni malovali tak trochu, byť třeba ne tak dokonale, jako oni. Topinka a Seidl učili své žáky jak na to, ale ne jak.

Emil Seidl byl původně vyučen fotografem. Výtvarnému umění se soukromě učil u malíře a především vynikajícího kreslíře a grafika Bohumila Krse. Po válce byl přijat do SZVU v Plzni a od roku 1946 se až do zániku sdružení zúčastňoval jeho výstav. I pak se věnoval výtvarné činnosti a působil ve výtvarném kroužku ZK ROH Škoda při Měšťanské besedě. Kromě jiného zobrazoval zákoutí ze staré Plzně a Doubravky, kde také bydlel. Za své práce získal na soutěžích od městských až po národní četná ocenění.

Stanislav Bukovský

Emil Seidl byl členem SČVU.